Z historie zámku Lemberk

Havel z rodu Markvarticů se rozhodl postavit na soutoku Panenského a Kněžického potoka středověký hrad někdy v první polovině 13. století. Původní název Löwenberg vznikl podle erbu zlaté lvice na modrém poli, kterým se honosí rod původních zakladatelů hradu – Markvarticové. Výborný rytíř 13. století Havel proslul jako důvěrník a rádce Václava I. a Přemysla Otakara II. Jeho žena Zdislava však jeho slávu o hodně převýšila a stala se symbolem zdejšího panství a okolní krajiny.

Zdislava z Lemberka

Zdislava z Křižanova na Moravě pocházela z významné šlechtické rodiny. Otec působil jako purkrabí na hradě Veveří a v Brně a matka byla dvorní dámou princezny Kunhuty Štaufské. Zdislava měla dvě mladší sestry: Eufémii a Elišku.
Po svatbě se Zdislava stěhuje z královského dvora na hrad, kde se zaměřuje na pomoc chudých a léčbu nemocných odob. Obyvatelé k ní měli patřičnou úctu. Stala se symbolem výborné matky a manželky a rovněž legendou již za svého života. Měla čtyři děti – Havla, Jaroslava, Zdislava a Markétu. V květnu roku 1995 byla svatořečena papežem Janem Pavlem II. v Olomouci. Pochovaná byla v kostele svatého Vavřince v Jablonném v Podještědí. Zdislava z Lemberka (1220 – 1552) je spojována s léčivou vodou pramene nedaleko Lemberka. Legendy tak trochu přehánějí, ale rozbory vody prokázaly, že voda skutečně léčí, i když jen velmi málo.

Markvarticové vlastnili Lemberk do konce 14. století, kdy poslední majitel Hašek z Lemberka zemřel dramaticky v konfliktu s příbuzným Janem z Vartemberka. Po jeho smrti nepřechází dědictví na dceru Kateřinu, ale získal ho Jarek ze Železnice. Ten si lemberského panství užíval jen do roku 1401, kdy se stává majetkem Vartemberků a v roce 1427 ho dobývají a pustoší husité. Kolem roku 1430 vlastní Lemberk Berkové z Dubé a roku 1470 ho na krátkou dobu kupuje Jan z Elsnic.

Po jeho smrti došlo k dalšímu střídání majitelů, až ho roku 1518 koupil Vilém z Illburka. Hrad se podstatně mění a postupně mizí jeho gotická podoba, po hospodářské stránce dochází k vylepšování poměrů. Velkého rozkvětu se dočkal Lemberk za Jindřicha Kurcpacha z Trachenberka, zetě Viléma z Illburka. Do kraje přicházejí noví poddaní, vznikají nové hamry, pily, mlýny a pivovary. Jindřich Kurcpach z Trachenberka založil nové vsi i přikoupil stávající v okolí.

Nezapomněl ani na samotné zvelebování hradu a pustil se do rozsáhlých stavebních úprav v renesančním slohu. Od roku 1581 vlastnil Lemberk Jindřich Berka z Dubé, který pokračoval s renesanční přestavbou a rovněž Vratislav z Donína, který se stal dalším majitelem. Pánové z Donína se postarali o zvýšení paláce o druhé patro, o zbudování nové vstupní věže, o zvýšení staré hlavní gotické věže o dvě patra a její ukončení galeriovým ochozem a nechali vyrobit roku 1610 i hodnotný dřevěný malovaný kazetový strop s deskami s obrázky ze zvířecích bajek.

Období po bitvě na Bílé hoře přinesl změny i na Lemberku. Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna zakoupil Lemberk a přilehlé panství. Albrecht z Valdštejna uděloval v léno pro své důstojníky a Lemberk držel Valdštejnův první důstojník Jan Rudolf Breda, který ho zdědil i po zavraždění Valdštejna. Jeho syn Kryštof Rudolf Breda se ujímá panství roku 1660 a chtěl mít ze zámku řádně reprezentační sídlo, kterým by zapůsobil na dvůr.

Během let 1660 – 1680 se na Lemberku objevují umělci a stavitelé z Itálie a  Holandska a vzniklá raně barokní podoba se zachovala až do současnosti. V rámci přestavby vznikla například kaple Seslání Ducha svatého se sochami světic, velkým oltářem a světskými nástropními obrazy. Dále vznikl reprezentativní sál se štukovou výzdobou a freskami, kde je znázorněna třicetiletá válka. Východní křídlo se stalo centrem pro bydlení. Došlo k úpravě Zdislaviny světničky, kde se modlila a oddávala asketickému způsobu života. Lemberk získal novou fasádu, nádvoří se ozdobilo reliéfy a štukovými prvky. Vznikla Černá kuchyň s otevřeným ohništěm a rovněž malá ledárna v předzámčí, kde se skladoval led.

Pozadu s výstavbou nemohla zůstat ani zahrada, kde se panstvo chtělo bavit a odpočívat. Nedaleko zámku postavili Bredovský letohrádek se zahradou. K němu se i dnes dostanete cestou mezi hrázděnými chalupami, školou, sýpkou a věznicí. Zámecké služebnictvo nebydlelo na zámku ale právě v těchto okolních chalupách.

Roku 1726 došlo opět k prodeji panství a Lemberk vlastnil hrabě Filip Josef Gallas. Vrchnost se zde vyskytovala jenom ojediněle. Po jeho smrti roku 1757 získal majetek synovec Kristián Filip z Clami, který se zavázal ke změně jména na Clam-Gallas, aby vůbec něco zdědil. Rovněž musel ke svému erbu přijmout gallasovský. Velmi poničený zámek sloužil roku 1758 jako lazaret pro vojáky z bitvy u Hochkirku. V té době tady nefungovalo dobře zásobování a léků bylo minimum. Častá úmrtnost se vyšplhala až na více jak tisícovku mužů, kteří byli pohřbeni v blízkém lese, kde se nyní nachází dřevěný kříž na jejich památku. Po sedmileté válce byl zámek naprosto neobyvatelný a opravy se prováděly až do poloviny devatenáctého století.

Kristián Filip Clam-Gallas postupně skutečně zámek opravil a objevila se zde klasicistní okna a dveře, ve většině místností se nalézala kamna, větší prostory byly rozděleny na menší. Došlo také k likvidaci padacích mostů. Zámek byl vyrabován roku 1775 během povstání poddaných.
Po smrti Kristiána Filipa Clam-Gallase v roce 1805 zdědil Lemberk jeho syn Kristián Kryštof. Velmi se zajímal o výtvarné umění a hudbu a proslul také díky své štědrosti. Za manželku měl zpěvačku a klavíristku Josefínu Karolínu, kterou miloval Ludwig van Beethoven. Kristián Kryštof a Josefína Karolína měli společně syna Eduarda Clam-Gallase – významného rakouského generála. Eduardův syn František se stal posledním mužským potomkem a jeho majetek si mezi sebou rozdělilo sedm dcer. Františka velmi zajímalo kulturní a sportovní dění a stal se členem několika spolků. Díky jeho ochotě vznikaly turisticky značené stezky, ubytovny v lesích, došlo k ohromující rekonstrukci barokního chrámu v Hejnicích.

Od konce 19. století se prováděly různé menší stavební práce a úpravy, které přerušila první světová válka. Po roce 1918 došlo ke změnám spojených se zestátněním některých lesů, pozemků a hospodářských dvorů. Clam-Gallasům doposud zůstal Lemberk a částečně i velkostatek. Roku 1920 se v zámku zavedlo elektrické osvětlení, dále splachovací záchody a potavila se koupelna.

Dědičkou se po smrti svého otce stala jedna se sedmi dcer Gabriella Auersperková, která zámek vlastnila až do roku 1945, kdy se stal Lemberk majetkem státu. Princezna Gabriella patřila k palácovým dámám u vídeňského dvora a od roku 1914 byla provdána za Adolfa prince Auersperga. Adolf musel jako důstojník rakousko-uherské armády brzy narukovat a Gabriella se stala dobrovolnou ošetřující sestrou na frontě. Roku 1923 se stala vdovou a v době začínající evropské krize měla na starosti šest malých dětí. Za války byl Lemberk pod nucenou správou nacistů. V roce 1945 byl majetek zapečetěn a Gabriele nepomohla ani četná odvolání proti prezidentským dekretům, která podávala až do roku 1952. Gabriela zemřela v roce 1979 v rakouském Waidhofenu.

Od roku 1951 sídlilo na zámku Lemberk Muzeum bytové kultury a většina původního mobiliáře připadla  Uměleckoprůmyslovému muzeu. V roce 1971 se zřítila část korunní římsy západního křídla přímo do zámeckého nádvoří a po kontrole objektu se došlo k závěru, že je narušena celková statika budov, dřevěné prvky napadla dřevokazná houba. Zámek Lemberk byl uzavřen a začala generální přestavba. Lemberk byl zachráněn a pro veřejnost částečně otevřen v červenci 1992. Od tohoto roku stále přibývají nové místnosti po opravě a zpřístupňují se veřejnosti.

Po zajímavém seznámení se s historii zámku Lemberk se můžete také podívat jak zámek a jeho okolí vypadá sekci fotogalerie.

Kam na výlet

Zajímavý výlet a zpět do historie hradu Svojanov s velkou válcovou věží, která je dominantou hradu. Hrad Svojanov najdete poblíž města Polička.